Doprava -Příbramsko

Počasí

Počasí Příbram - Slunečno.cz

Návštěvnost

TOPlist

Reklama

„Jedna ženská vidí často dál, než pět mužských s dalekohledem.“ Jan Werich

První pomoc

 Zásady laické první pomoci

 

 

 

CO JE PRVNÍ POMOC?

první pomoc je péče nebo léčba poskytnutá postiženému před příjezdem Zdravotnické záchranné služby nebo jiného kvalifikovaného odborníka.

 

TŘI CÍLE PRVNÍ POMOCI

 

  1. zachránit život
  2. zabránit zhoršení zdravotního stavu
  3. urychlit proces uzdravení

 

Je nutné zajistit tři základní životní funkce:

  1. je nezbytné zprůchodnit a udržet průchodné dýchací cesty
  2. dýchání je v případě potřeby nutné obnovit a udržovat umělým dýcháním
  3. je nezbytné obnovit a udržet krevní oběh nepřímou srdeční masáží a zastavením krvácení

 

 JAKÉ VYBAVENÍ POTŘEBUJETE

Nepotřebujete žádnou zvláštní výbavu. Dobře vybavená lékárnička pro první pomoc obsahuje řadu užitečných pomůcek, ale ne vždy ji máte v případě potřeby pohotově k dispozici. Můžete však použít cokoliv co je právě k dispozici, můžete improvizovat, pokud je to potřeba.

 

 ZÁKLADNÍ PRAVIDLA

Velmi důležité je nestát se sám postiženým, když se pokoušíte o záchranu druhého. Nepřibližujte se proto k postiženému, pokud se přitom dostává do nebezpečí i váš život (např. úraz elektrickým proudem). Nejdříve se zabývejte těmi, kdo jsou nejvážněji zraněni. Nehýbejte s postiženým, pokud to není zcela nutné. Neopatrná manipulace s postiženým může podstatně zhoršit jeho zranění.

 

 Život zachraňující úkony

 UVOLNĚNÍ A VYČIŠTĚNÍ DÝCHACÍCH CEST - dýchání je možné jen tehdy, když je prostor mezi nosem a ústy a průdušnicí průchodný. Zneprůchodnění dýchacích cest hrozí vždy, když je postižený v bezvědomí, zvláště když leží na zádech. V bezvědomí dochází totiž k uvolnění žvýkacích svalů a jazyk zapadá a ucpává hrdlo. Kromě toho i zvratky hromadící se v hltanu mohou zneprůchodnit dýchací cesty zraněného.

 

  •  Postup:

jednu ruku položte zraněnému na čelo, druhou mu podsuňte pod krk a zakloňte mu hlavu tak, aby nosní dírky směřovaly vzhůru

podsuňte dolní čelist dopředu a vzhůru, aby brada vyčnívala. Tím se jazyk posune dopředu a dýchací cesty se uvolní

pozorujte, zda zraněný dýchá

jestliže zraněný dýchá, uložte jej do stabilizované polohy

Pokud zraněný stále ještě nedýchá, přestože jste mu uvolnili dýchací cesty, příčinou může být překážka v dýchacích cestách, např. ulomený zub, bláto či zvratky. V tom případě musíte zraněnému vyčistit dýchací cesty. Když je zraněný při vědomí, můžete se pokusit uvolnit mu dýchací cesty úderem mezi lopatky.

  •  Postup:

 otočte hlavu zraněného k jedné straně a ukazovákem mu rychlým pohybem dokola vytřete ústní dutinu, opatrně vyjměte všechna případná cizí tělesa

dávejte pozor, abyste při tomto manévru nezatlačili zraněnému cizí těleso hlouběji do hrdla

Pokud máte podezření na zranění krční páteře, neotáčejte zraněnému hlavu na stranu ani ji nezaklánějte!!!

 

DÝCHÁNÍ Z ÚST DO ÚST / Z ÚST DO NOSU -jestliže postižený nedýchá ani po uvolnění a vyčištění dýchacích cest, musíte mu zajistit zásobení krve kyslíkem tak, že vdechujete vzduch ze svých plic do jeho úst či nosu. Tento postup je možný proto, že při dýchání se spotřebuje pouze asi jedna čtvrtina kyslíku - zbytek se vydechuje. Tato život zachraňující technika se obvykle nazývá dýchání z úst do úst.

 

  • Postup:

 uvolněte a vyčistěte dýchací cesty. Udržujte záklon hlavy, předsunutou dolní čelist a pootevřená ústa

jednu ruku opřete o čelo postiženého a palcem a ukazovákem stlačte nosní dírky. Druhou rukou přidržujte dolní čelist - nedotýkejte se prsty úst a krku

zhluboka se nadechněte, otevřete zeširoka ústa a přiložte své rty kolem úst postiženého. Vydechněte šetrně, ale rozhodně do jeho úst. Přitom sledujte, zda se zvedá hrudník postiženého

oddalte ústa a pozorujte dále hrudník. Pokud byl vdech úspěšný, uvidíte, že se hrudník zvedl a nyní při výdechu opět klesá

proveďte ještě další tři vdechy co nejrychleji, aby se krev postiženého nasytila kyslíkem

na okamžik pak dýchání přerušte a zkontrolujte tep na krkavici

pokud srdce bije, pokračujte v dýchání z úst do úst, vdechujte jednou za 3-4 sekundy (tj. asi 16krát za minutu). Každé tři minuty kontrolujte tep na krkavici

pokud vymizí tep, zahajte ihned nepřímou srdeční masáž

když postižený začne opět spontánně dýchat, uložte ho do stabilizované polohy

Vzduch je možné vdechovat místo do úst i do nosu postiženého. Uzavřete palcem ústa postiženého a obemkněte svými ústy jeho nos.

 

NEPŘÍMÁ SRDEČNÍ MASÁŽ - Když postižený po uvolnění a vyčištění dýchacích cest nedýchá a bylo zahájeno dýchání z úst do úst, musíte zkontrolovat krevní oběh. Cirkulaci krve tělem zajišťuje srdce. Když se zastaví srdeční činnost, nedostane se kyslík k buňkám; nenávratné poškození mozku nastává po 3-5 minutách od zástavy oběhu.Zkontrolujte tep na krkavici. Pokud není tep hmatný, znamená to, že se srdeční činnost zastavila; musíte ji nahradit uměle pomocí nepřímé srdeční masáže. Ta spočívá v tom, že se stlačuje dolní polovina hrudní kosti, tím se vytlačuje krev ze srdce, při uvolnění tlaku se srdce opět naplní.

 

  • Postup:

 uložte postiženého na rovnou a pevnou podložku a klekněte si u něj v úrovni hrudníku. Najděte hrudní kost (plochá kost ve středu hrudníku) a vyměřte její střed

položte zápěstí jedné ruky do středu dolní poloviny hrudní kosti, na tuto ruku přiložte zápěstí druhé ruky, prsty se nesmějí dotýkat hrudníku, ruce se dotýkají jen hrudní kosti, ne žeber

klečte tak, abyste měl(a) ramena nad hrudní kostí postiženého a lokty a paže byly narovnány

stlačte hrudní kost asi o 4,5 cm, pak uvolněte tlak, ruce nechte stále ležet na hrudníku

proveďte celkem 30 stlačení hrudní kosti rychlostí 80 stlačení za minutu

po 15 stlačeních hrudní kosti se přesuňte k ústům postiženého a proveďte dva vdechy z úst do úst

pokračujte dále asi minutu, po každých 30 stlačeních hrudníku udělejte dva vdechy z úst do úst

potom v krátké přestávce zkontrolujte tep na krkavici, pak pokračujte stejně a kontrolujte tep každé tři minuty

když nahmatáte tep na krkavici, ihned přerušte srdeční masáž

pokračujte v dýchání z úst do úst dokud nezačne postižený sám dýchat, pak ho uložte do stabilizované polohy

 

 STABILIZOVANÁ POLOHA - každý, kdo je v bezvědomí a dýchá, by měl být uložen do stabilizované polohy. Ta zajišťuje volné dýchací cesty a umožňuje, aby zvratky nebo jiné sekrety odtékaly volně z úst. Než umístíte postiženého do stabilizované polohy, musíte se ujistit, že dýchá normálně a že není zastaven krevní oběh. Pak zjistěte zda nemá známky zranění páteře nebo zlomené kosti. Zlomeniny musí být znehybněny ještě před tím, než budete otáčet zraněného. Pokud máte podezření na zranění páteře, neotáčejte zraněného vůbec. Nikdy nenechávejte zraněného v bezvědomí o samotě, ani když je uložen ve stabilizované poloze

 

  • Postup:

 otočte hlavu postiženého k sobě a lehce ji zakloňte, aby se uvolnily dýchací cesty

paži, která je blíže, uložte podél těla

nadzdvihněte hýždi a podsuňte pod ni ruku s nataženými prsty

zvedněte vzdálenější paži a přeložte ji přes hrudník postiženého

šetrně nadzdvihněte vzdálenější dolní končetinu a přeložte ji přes bližší

poklekněte vedle postiženého k jeho hrudníku a uchopte ho jednou rukou na vzdálenějším boku za šaty a druhou rukou mu podpírejte hlavu

otáčejte ho směrem k sobě až ke svým kolenům

ohněte horní paži a nohu tak, aby zabraňovaly otočení zraněného na obličej

upravte polohu hlavy tak, aby byla v záklonu a zkontrolujte, zda jsou průchodné dýchací cesty

hlavu podepřete ohnutou rukou postiženého

 

TECHNIKA PROVÁDĚNÍ NEODKLADNÉ RESUSCITACE

 Po technické stránce se klade zejména u dospělých hlavní důraz na co nejmenší přerušování masáže ve všech situacích a ve srovnání s Guidelines 2000 dále preferuje masáž vůči dýchání. Je to pochopitelné s ohledem na to, že většina zástav je primárních (primárně kardiálních), u kterých nemá umělé dýchání alespoň v prvních minutách po vzniku zástavy prokazatelný význam.

 Zahájení resuscitace spočívá v uvolnění dýchacích cest provedením záklonu hlavy (tahem za bradu a tlakem na čelo – dříve doporučovaný „trojitý manévr“ je již alternativou doporučovanou pouze profesionálním záchranářům) spolu s odstraněním případného cizího tělesa. Více strukturované guidelines ERR doporučují pro případ resuscitace dospělých ihned po provedení záklonu hlavy zahájit masáž (modifikace „klasické“ sekvence A–B–C na A–C–B), v ostatních případech provést 2-5 umělých vdechů. Univerzálnější schémata zůstávají u postupu A–B–C a doporučují provedení 2 – 5 vdechů na úvod vždy.

 Nepřímá masáž srdeční by měla být i nadále prováděna frekvencí 100 za minutu. Nové guidelines však připouštějí i možná lépe představitelné vyjádření „téměř 2x za sekundu“.

 Poloha rukou při masáži je nově popisovaná jako „uprostřed hrudníku na hrudní kosti“, případně „mezi bradavkami“, což je jednodušší a pochopitelnější, než v dříve platných pokynech. Tento popis by měl vést k poloze rukou na dolní polovině hrudní kosti.

 Poměr masáže a umělých vdechů je nově stanoven na 30:2. Toto číslo není podpořeno jasnými výsledky studií, ale jde o konsensus, vyjadřující kompromis mezi dostupnými daty, matematickými modely a požadavkem na maximální univerzálnost algorytmu. Pouze pro dětské pacienty do pubertálního věku je pro profesionální zachránce doporučován poměr 15:2.

 Zajištění dýchacích cest pokročilými technikami (zejména tracheální intubací, ale i použitím laryngeální masky, nebo combitubusu) patří mezi doporučené postupy, přestože chybí jednoznačná data potvrzující vliv těchto postupů na přežití pacientů. Jakmile jsou dýchací cesty takto zajištěny, masíruje se již bez přerušení, dýchání probíhá nezávisle na masáži.

 Umělé vdechy by měly být prováděny rychleji – tak, aby délka jednoho byla asi 1 sekundu.

 Parametry řízené ventilace (pokud je k dispozici): 8 –10 dechů / min., 6-7 ml / kg.

 Ukončení resuscitace: V resuscitaci se pokračuje tak dlouho, dokud u postiženého nejsou známky funkčního oběhu, tj. zejména obnovení normálního dýchání, spontánní pohyby, kašel apod., nebo dokud není resuscitace ukončena jako neúspěšná.

 Resuscitace novorozence: Pokud po porodu trvá apnoe a/nebo akce pod 100/minutu a/nebo cyanóza, je nutná ventilace přetlakem frekvencí 40 – 60 za minutu. Při akci pod 60/minutu je indikovaná resuscitace s poměrem cca 90 kompresí : 30 vdechům za minutu. Zachránci by se měli pokusit vyvarovat se souběhu komprese a inflace.

  •  Defibrilace

 Defibrilační strategie se poněkud změnila. Důraz je kladen na využití času před první defibrilací – s masáží by mělo být započato ihned a měla by probíhat v běžné „smyčce“ až do okamžiku, kdy je defibrilátor připraven k použití. Nejednotný názor panuje na podmínky a délku případné resuscitace před prvním výbojem. Doporučení ERR považují pro profesionální zachránce za účelnou dvouminutovou resuscitaci (5 cyklů) před prvním výbojem tehdy, pokud k zástavě nedošlo za přítomnosti profesionálního záchranného týmu.

 Místo dřívějších tří výbojů na úvod se nyní doporučuje pouze jeden výboj, a to maximální dostupnou energií u monofázické, resp. energií 150 – 360 J u bifázické defibrilace (u dětí energií 4 J / kg). Na defibrilaci bez ohledu na výsledek výboje ihned navazuje další resuscitace. Vyhodnocení toho, zda se podařilo obnovit účinný rytmus, se provádí po cca 2 minutách (5 cyklech) resuscitace.

 Automatizované externí defibrilátory jsou považovány za účinné přístroje tam, kde je možné zajistit dostatečný výcvik potenciální obsluhy a pravděpodobnost výskytu náhlé zástavy oběhu v daném místě je větší, než 1x za 2 roky. Počáteční nadšení do plošných programů instalace AED již tedy podle očekávání poněkud ochablo, nicméně ve specifických situacích (zejména na některých frekventovaných, ale pro pomoc špatně dostupných místech, jako jsou letiště, letadla, stadiony či kasina) je jejich rozmisťování považováno za účelné. I zde platí to, co bylo uvedeno výše – po defibrilačním výboji následují 2 minuty (5 cyklů) resuscitace a až pak vyhodnocení toho, zda byl výboj účinný.Jemnovlnná fibrilace, pokud ji nelze jasně odlišit od isoelektrické linie, není indikovaná k defibrilaci.

  • Medikace

 Adrenalin zůstává základním lékem pro použití v průběhu neodkladné resuscitace, byť jeho pozitivní vliv na dlouhodobé přežití příhody stále není jednoznačně prokázán. Dávkování: 1 mg. i.v. (u dětí 10 ug / kg) pokud je i druhý výboj neúspěšný resp. ihned po zajištění i.v. vstupu při nedefibrilovatelném rytmu, a dále každých 3-5 minut.

 Antiarytmika jsou indikovaná při přetrvávající komorové fibrilaci/tachykardii. Pokud arytmie přetrvává i po třetím výboji, je indikované podání amiodaronu 300 mg i.v., s případným opakováním v dávce 150 mg a infuzí 900 mg za 24 hodin. Jako alternativu lze použít lidocain 1 mg/kg do dávky 3 mg/kg v první hodině. Obě antiarytmika by neměla být vzájemně kombinována.

 Trombolytická terapie je pravděpodobně přínosná tam, kde je možnou nebo pravděpodobnou příčinou zástavy plicní embolie. Pokud je možnou příčinou zástavy AIM a probíhající resuscitace nevede k obnovení oběhu, může být trombolýza rovněž uvážena. Pokud byla trombolytická terapie podaná, stojí za úvahu prodloužení resuscitace na 60 – 90 minut. Probíhající resuscitace není kontraindikací trombolýzy, byť jde o tzv. „off-label“ podání.

  •  Poresuscitační hypotermie

 Mírná hypotermie je indikovaná u těch pacientů po primárně úspěšné resuscitaci, kde byla příčinou zástavy komorová fibrilace a po obnovení oběhu přetrvává bezvědomí. Zde by tedy měla být provedena – cílová teplota je 32 – 34 oC po dobu 12- 24 hodin. Nicméně i u ostatních pacientů po resuscitaci může být hypotermie prospěšná.V poresuscitačním období by naopak měla být velmi agresivně léčena případná hypertermie.

 

Závěr

Mějme na paměti, že doporučené postupy, jak jsou zde prezentovány, nejsou dogmatem, a to zejména ne pro odbornou zdravotnickou veřejnost. Guidelines představují v současnosti pravděpodobně optimální kompromis pro relativně univerzální postupy, ale v konkrétní situaci, nad konkrétním pacientem, je třeba vždy uvážit všechny možnosti a zvolit tu opravdu optimální. To nemusí vždy znamenat slepě dodržet doporučený postup.

 

 

 

 

Copyright © 2014

Stránky vytvořil Michal Linhart